Apollo 13: selhání, které neskončilo katastrofou

Apollo 13 mělo být třetím přistáním, ale po explozi v servisním modulu 13. dubna 1970 se plán okamžitě změnil. Posádka Lovell, Swigert, Haise přišla o část energie, vody i životně důležitých systémů a lunární modul se stal improvizovaným "záchranným člunem". Následující dny prověřily hranice procedur, improvizace i týmové koordinace mezi posádkou a střediskem. Každý watt, každý litr vody a každý korekční zážeh byl přepočítáván s minimální rezervou.

Fotografie poškozeného servisního modulu po jeho odhození ukázala rozsah havárie a dodnes připomíná, jak blízko byla mise katastrofě. Úspěch Apolla 13 nespočíval v dosažení Měsíce, ale v návratu všech tří lidí živých. Následné analýzy vedly k úpravám konstrukce nádrží, elektrických systémů a krizových postupů. Program tím získal bolestně cennou zkušenost: robustní systém není ten, který nikdy neselže, ale ten, který dokáže selhání přežít.

Dobové záznamy NASA i vzpomínky členů týmů ukazují, že právě tato etapa ovlivnila plánování následujících misí a pomohla určit, kam se celý program Apollo vydal dál.

Prameny

• Mise a historický kontext: NASA History Office - Apollo Program
• Fotografie: Wikimedia Commons (použitý archivní snímek)
• Doplňující přehled: Smithsonian National Air and Space Museum